Pár povelů pro život
Každý pes, i ten nejmenší, by měl ovládat několik základních povelů. Proč? Některé povely jsou nutné pro klidné soužití ve vašem domě nebo paneláku, jiné mohou pejskovi dokonce zachránit život. Nemluvím teď o povelech jen pro velká plemena, ale opravdu o povelech „pro život", jak je mnoho z nás používá (v různých obměnách) doma, při komunikaci se svými psy. Tento článek neberte jako návod profesionální cvičitelky, ale jako léty odzkoušený typ, co je dobré pejska naučit, aby se vám s ním dobře žilo, a na druhou stranu, aby on znal své hranice a věděl, co od něj žádáte.
MÍSTO
Každý z nás má doma „své" místo. Svou židli, postel, oblečení,boty... Stejně tak by zcela přirozeně měl mít toto místo náš pes. Každopádně svůj pelíšek (není dobré, aby za něj považoval vaši postel, i když ho občas pozvete), své misky na vodu a potravu, svůj obojek a vodítko a své hračky.
Povel „místo" byl měl psa přimět, aby se odebral na „své místo", což je zpravidla jeho pelech. Jeho pelech by pro něj měl být příjemným místem odpočinku a klidu, ne trestnou zónou, i když někdy bude na své místo možná odeslán, když něco vyvede.
Proč by měl pes tento povel znát? V průběhu času nastanou situace, kdy jej oceníte např. rozbijete sklenici a nechcete, aby pes pobíhal ve střepech a poranil se, nebo někdo zazvoní a pes by se nejraději vyřítil na osobu za dveřmi, nebo přijde někdo s dětmi a vy si nejste jisti, jak na psa zareagují, a další a další situace. Pro nás je povel „místo" také synonymem slova „dobrou noc" nebo „nashlednou". Když řekneme „místo" večer, naši psi si vlezou do svých pelíšků a vědí, že se jde spát, když totéž řekneme ráno, znamená to, že jdeme do práce nebo do školy a naši hafani opět vlezou na svá „místa" a pomyslně nám zamávají na rozloučenou. Nemusíme s nimi hrát na schovávanou a oblbovat je, když odcházíme pryč, ani se bát srdceryvných scén, protože všechno má své „místo".
Jak pejska tento povel učit? Nejlépe hned od počátku, když ho přinesete domů. Připravte mu jeho pelíšek a pokaždé, když jej tam dáte, opakujte slovo „místo" nebo „místečko", jak je komu libo. Večer při ukládání, nebo když štěně usíná, přidávejte „na místo". Pokud tam pejsek veleze sám, moc ho pochvalte a odměňte. Chce to trpělivost a čas, ale pes záhy pochopí, kde je jeho místo. Bude klidnější a vy taky, protože v jeho životě bude potřebný řád.
KE MNĚ
Toto je vysloveně povel zachraňující život. Pokud ho váš pes umí, můžete mu zabránit, aby vběhl pod jedoucí auto nebo do spárů jiného psa, který by jej mohl vážně zranit nebo zabít.
S nácvikem vůbec neotálejte. Malá štěňata mají přirozenou potřebu následovat svého pána, proto toto období nepropásněte a začněte s nácvikem ihned. Jeden z našich psů byl tak zvláštní štěně, že ani jako malý capart si s námi hlavu nelámal a šel si, kam ho oči vedly. To byl impulz naučit ho tento povel okamžitě. V té době už jsme měli jednoho dorostence, který tento povel celkem zvládal. Na procházky s sebou nosíme „kouzelnou ledvinku", tedy ona není zas tak kouzelná, ale ryze praktická. Z jedné strany jsou zde sáčky na exkrementy a z druhé zase odměny. Nicméně kouzlo opravdu funguje. Na naše štěňátka voláme „ke mě" (z počátku lépe v podřepu) a jakmile přiběhnou, dostanou dobrotu, to opakujeme v různých intervelech, nejlépe tak, aby byla ještě ve střehu. Vědí, že se vyplatí přijít.
Nácvik ale provádíme v místech, kde se nepohybují jiní psi a ve chvíli, kdy jsme si více méně jistí, že pes poslechne. Není dobré, aby si pes zvykl vykonávat tento povel, jenom když se mu chce. Tím je rázem smysl pryč.
Pokud se pes zdráhá přijít, ponechejte ho na dlouhém vodítku a po vydání povelu (pokud sám nejde) jej k sobě lehce přitáhněte a ihned odměňte. Tento povel je potřeba opravdu dovést k dokonalosti. Dokud si nejste jistí, nepouštějte psa na volno, obzvláště pokud má sklony k útěku, štvaní zvěře, pokud jste na frekventovaných místech, nebo kde je více psů. Mohlo by ho to stát život. Jestliže k vám pes nechce přijít, měli byste jej doběhnout a přimět ho povel zopakovat správně, nikoliv jej trestat, když k vám konečně doběhne, pak by si totiž spojil povel ke mně s trestem a příště by se vám raději obloukem vyhnul. Dbejte na to, aby povel ke mně byl spojen s něčím příjemným, s něčím, proč stojí za to přijít.
U nás nácvik ještě vylepšujeme tím, že když jdeme na delší procházku, odběhne manžel několik desítek metrů ode mě, pak psy volá. Oni se mohou přetrhnout, aby přišli. Pak zase zavolám já a oni opět běží jako o život. Prokládáme tento povel i jinými povely nebo třeba výstavními postoji a psy to neuvěřitelně baví. Vyběhají se, zacvičí si a domů přicházejí spokojení.
TICHO
Kdo bydlí v paneláku nebo bytovce, ví, že toto je přesně slovo, které chce, aby jeho pes chápal.
Pokud pes příliš štěká či vyje, především v době, kdy jste mimo domov, rozhodně si ticha neužijete ze strany svých sousedů ( náš případ na Starém Městě – zkuste to ale vysvětlit sousedům).
Kdysi jsme učili našeho velkého psa štěkat, nevěřili byste, jaká to byla dřina, ale naučit psa „ticho" je snad ještě těžší. Někteří psi mají také ve zvyku štěkat na zvonek, na kolemjdoucí psy atd.
Tak tedy, jak na to. Budu vycházet ze svých zkušeností, které se samozřejmě mohou u jiných plemen lišit, protože jsou jinak poddajná.
Uvedu příklad. Psi se naučili ráno štěkat na zvonící budík. Zní to jako legrace, ale když tři psi začnou ječet úderem páté hodiny ranní, do smíchu nám nebylo. Z počátku jsme opakovali chybu začátečníků. Urychleně jsme vyskočili (téměř s infarktem) z postele a psy pustili. To byla velká chyba. Tím jsme je vlastně naučili, že ječet se jim vyplatí, protože okamžitě dosáhnou svého a jdou k nám. Bylo to čím dál horší.
Celou situaci jsem si probrala z pohledu psa a začali jsme úplně jinak. Zazvonil budík, psi začali ječet. U postele jsme měli srolovaný televizní program. Jeden z nás vyskočil a vydal povel „ticho". Pokud ticho nebylo, přišel ke slovu televizní program, coby trestající nástroj. Se slovy „ticho" dostali jeden, dva, tři po papuli a dveře jsme opět zavřeli. Bylo-li ticho, byla odměna, nebylo-li ticho, byl trest. Trvalo to cca týden a my jsme se mohli ráno v posteli klidně protáhnout, v klidu se obléci, protože bylo ticho. To samé jsme dělali večer, když byla štěňata malá a nechtěla spát sama, s tím rozdílem, že jsme používali výraz „místo", aby věděli, že mají jít do pelíšku.
_______________________________
Když už jednou pes pochopí, co tento povel znamená, můžete ho aplikovat na různé situace. Například venku, když se blíží pes a vy víte, že ten váš začne ječet, můžete mu jej řící trochu s předstihem. Asi to nebude hned úplně „nej", ale pokroky uvidíte. Nám už někteří psi venku neštěkají, jiní spíše brblají, ale stále máme co zdokonalovat.
Tři věci si stále opakujte - trpělivost, důslednost a pochvala.
FUJ
Nesmírně důležitý povel, který rovněž může zachránit život. Je to povel, pod kterým by si štěně mělo představit jakoukoliv nežádoucí činnost. Prostě něco, jako u lidí NE! Může to být pojídání výkalů či jiných odpadků venku, skákání na lidi venku i doma, okusování předmětů, které tomuto účelu neslouží, nebo surové kousání vás samých, tahání ubrusu ze stolu, trhání lemovací lišty od lina, konzumace jídla ze stolu či linky apod.
Tento povel jsou štěňata schopna pochopit velice rychle, problém je spíše se 100% úspěšností. Na to, abyste byli úspěšní, potřebujete trpělivost a důslednost. Např. pokud pejsek rád venku něco pojídá, nemůžete jej venčit bez vodítka, protože pokaždé, když se pokusí něco sebrat, mu v tom můžete (pokud je na vodítku) okamžitě zabránit. Přiměřeně škubnout vodítkem a říci: "FUJ!" Na povely typu "Tohle papat nesmíš, bolelo by tě bříško!" nebo „Ty prase, cos to zase sežral?" ihned zapoměňte, pes vůbec neví, co si to mumláte, ale jasné FUJ! pochopí hned. Pokud pes i přes vaši snahu něco sezobl, snažte se mu to z tlamy vyndat (byť by to bylo sebenechutnější). Časem když řeknete FUJ!, pes bude ochoten to, co vzal do tlamy, i vyplivnout. Při nácviku tohoto povelu nedělejte vyjímky, jedině tak pes opravdu pochopí, co po něm chcete.
Je třeba si uvědomit, že pes může venku sežrat mnoho nebezpečných věcí a dokonce i jedovatých návnad, které mu mohou přivodit vážné zdravotní potíže nebo dokonce i smrt. Další případ, kdy může tento povel ochraňovat zdraví či život vašeho psa, je např. když je zvyklý stahovat věci ze stolu. Pokud pes velikosti jorkšíra stáhne ze stolu ubrus s těžší vázou a ta mu skončí na hlavě, můžete si jen gratulovat, pokud se „pouze" zranil. I doma může pes pozřít mnoho nebezpečných věcí, proto pejska tento povel určitě naučme.
ZPÁTKY
Tento povel je takovou pomůckou pro vás, když chcete např. vyjít ze dveří a přitom nesmést vašeho psíka, který se hrne ke dveřím jako první. Dle psí hierarchie byste měli ze dveří a do dveří vždy chodit první vy, je to lepší i kvůli ovládání a poddajnosti vašeho psa, ale má to i jiné aspekty. Komu z vás se např. nestalo, že jste při otevírání dveří přiskřípli dveřmi nohu vašeho psa. Je to velice bolestivé a u malých plemen i nebezpečné z hlediska úrazů nohou. Léčba zlomenin u miniaturních plemen je nákladná a komplikovaná, tak proč se jí nevyhnout jednoduchým povelem (cílem by mělo být, že pes ustoupí za vás a vy v klidu otevřete dveře a vyjdete ven).
POMALU
Dost často můžeme vidět, jak pes venčí pána a ne pán psa. Člověk je vláčen od jednoho stomu ke druhému a v zimě je rád, když se někde nesmekne. Nebo jiný případ. Jdete běhat se svým psem, on je celý natěšený a táhne jako splašený, ale vy ještě musíte zdolat pár silnic a chodníků a potřebujete, aby šel spořádaně. K tomuto účelu se hodí povel „pomalu". Jakmile začne pes nepřiměřeně napínat vodítko, je třeba jej usměrnit škubnutím a povelem „pomalu". Některá plemena nebo jedinci to mají v krvi (zejména špicovití psi a psi určení k saňovým sportům) a je dost těžké jim to vysvětlit, ale v poslední době se i na našem trhu dají sehnat tzv. Halti ohlávky, které této nežádoucí činnosti velice dobře brání.
STŮJ
Není od věci naučit psa povel „stůj". Dá se použít při nutné manipulaci se psem jako je česání, koupání, návštěva veterináře apod., ale také nasazování obojku (když vám pes při nasazování obojku skáče radostí do obličeje nebo běhá po chodbě, není to nic příjemného). Také je dobré naučit tento povel psa při přecházení silnice. Když přecházíte silnici, musíte se rozhlédnout a v tu chvíli by vás pes rozhodně neměl tahat do silnice, ani do ní sám vbíhat. Je to nebezpečné pro vás oba. Časem si pes může vytvořit příjemný návyk respektovat vozovku a bude opatrný, i když bude na volno.
Co říci závěrem ?
Malý pes je také pes a nepodceňujme ho jen proto, že stále vypadá jako štěňátko. I on se musí učit vás respektovat a vy ho můžete svým výcvikem také chránit.